Pitná voda

Hlavní stránka »  Pitný režim »  Pitná voda

Pitná voda a nebo obecněji doplňování tekutin je pro horké měsíce více než aktuální téma. Proto se v pojednání podíváme jednak na tělní tekutiny obecně a dále na teorii jejich doplňování.

Tělní tekutiny
Voda je hlavní součástí vnitřního prostředí organismu. Její množství v lidském těle závisí na věku, hmotnosti a pohlaví jedince, individuálně fyziologicky kolísá podle příjmu a výdeje. Průměrné množství celkové tělní vody u dospělého muže činí 60%, u ženy 50% tělesné hmotnosti. U dětí je podíl celkové tělní vody na jejich tělesné hmotnosti vyšší, u novorozenců dosahuje až 77%.
Voda je v organismu jednak v buňkách, tzv. buněčná voda, která s rozpouštěnými koloidy a krystaloidy tvoří intracelulární tekutinu (na ní připadá 40% tělesné hmotnosti u muže), jednak také mimo buňky, tzv. mimobuněčná voda, která s rozpuštěnými látkami tvoří extracelulární tekutinu (na ní připadá 20% tělesné hmotnosti u muže). Voda s elektrolyty, zejména poměr Na+ ku Cl-, tvoří tzv. chemickou kostru tělních tekutin, která rozhoduje o osmotickém tlaku a pH vnitřního prostředí. Hodnota pH extracelulární tekutiny je 7,4, hodnota pH intracelulární tekutiny kolísá mezi 6,8–7,4 a to v závislosti na metabolických dělích probíhajících v buňkách.
Člověk udržuje za normálních okolností velmi přísnou rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Zatímco v dospělosti je příjem a výdej vody v poměru k extracelulární tekutině pouze 14%, u kojence představuje plných 50%. Dospělý člověk (70kg) vydává denně průměrně 2,5 litru, kojenec (7kg) 700ml tekutin.

Denní doporučená dávka
Jak již bylo řečeno v textu výše, 70kg dospělý člověk vydává denně průměrně 2,5l tekutin a právě toto je i množství pitné vody které by měl přijmout. Přesněji se udává doporučený příjem tekutin v množství 40ml na každý jeden kilogram hmotnosti člověka, tzn. platí následující tabulka:

Hmotnost [kg] DDD [litrů]

50 2,0

60 2,4

70 2,8

80 3,2

90 3,6

100 4,0

110 4,4

120 4,8

Toto však platí pro běžnou netrénující populaci, čísla pro sportovce a kulturisty (a to i kondiční) budou o kousek jinde. Budeme sice stále vycházet z uvedeného základu 40ml na 1kg, dále ale přidáme 150–250ml v čase 20 minut před tréninkem, poté 150–250ml na každých 20 minut tréninku a na závěr ještě dalších 100ml na každých 100g úbytku hmotnosti během cvičení.
Pro lepší představu uveďme následující příklad: sportovec, nebo kulturista vážící 80kg (před tréninkem) cvičí 60 minut, jeho váha po skončení je 79,5kg. Základem zde tedy je oněch 40ml na 1kg, v tuto chvíli tedy celkem 3,2 l vody. K nim přidáme 200ml před tréninkem, 600ml v průběhu tréninku a 500ml po tréninku a jsme na denní dávce, která činí 4,5 litru tekutin. Z podobného výpočtu vychází i následující tabulka:

Hmotnost [kg] DDD [litrů]

50 3,3

60 3,7

70 4,1

80 4,5

90 4,9

100 5,3

110 5,7

120 6,1

Údaje v tabulce berte jen jako orientační, chtěli jsme však na nich demonstrovat především jednu věc a to, že často zmiňované 2 litry tekutin denně jsou pro sportovce silně nedostačující! A jelikož jsou tělní tekutiny v krvi lidském organismu mimo jiné využívány k přenosu kyslíku do svalů a odvádění kyseliny mléčné a jelikož je voda samotná naprosto nezbytná při všech chemických reakcích, zejména při metabolismu bílkovin, je více než jasné, že její nedostatek vážně naruší jakékoliv tréninkové pokroky.

Rizika při nedostatku tekutin
Možná rizika při nedostatku tekutin můžeme rozdělit do dvou skupin a to rizika při akutním nedostatku a při nedostatku chronickém. Na akutní nedostatek tekutin nás obvykle upozorní pocit žízně. Žízeň se dostavuje při ztrátě 2% tělesné hmotnosti a lze ji charakterizovat jako pocit neuspokojené potřeby tekutin, která je ovlivněna celou řadou faktorů (např. věkem, kdy se u starších osob projevuje snížený pocit žízně či teplotou prostředí, která stimuluje sympatický nervový systém a způsobuje pocení). Nutno však podotknout, že pokud pociťujete žízeň, pravděpodobně máte váš pitný režim špatně sestaven, protože tento pocit by pro vás při správném načasování příjmu tekutin měl být naprostou neznámou!
Pokud je však příjem tekutin nižší než jejich výdej dlouhodobě, dochází k deficitu objemu tekutin a hovoříme o dehydrataci, která mimo jiné provází např. horečnaté stavy, průjmová onemocnění, choroby ledvin atd. Mezi hlavní projevy dehydratace patří suché a okoralé rty, zrychlená srdeční činnost, bolesti hlavy, závratě, nevolnost, svalové křeče, poruchy polykání a další. Důležitým ukazatelem zde je zabarvení moči, neboť zatímco světlá moč bez zápachu je znakem dobré hydratace, tmavé (resp. jasně žluté) zbarvení moči může značit dehydrataci.
Pitná voda je samozřejmě v systému vodovodního řadu, je zcela jistě nezávadná, není však často chutná. Kvalitní a chutnou pitnou vodu dodáváme v barelech 18,9 l, nabízíme i minerální vodu, která je pro zajištění pitného režimu vhodnější. Také prostřednictvím sodobarů a jejich účinné filtrace dokážeme zajistit kvalitní pitnou vodu pro každodenní používání.